Má smysl něco plánovat?

12. října 2014 v 20:59 | Roz |  Téma týdne
Je zvláštní jak mi zrovna teď tohle téma sedí.
Po skoro dvou měsících jsem konečně zase přišla na tenhle blog, přidala fotografickej článek a hned jdu psát na téma týdne.
Zajímavé.
Popravdě, i když tak nevypadám já jsem člověk, co si věci rád plánuje.
No, asi se tomu nedá říkat úplně plánování.
Není to plánování v pravým slova smyslu, pokud o plánování přemýšlíte tak, že si promyslíte přesně dopředu minutu po minutě jak bude daná věc probíhat...
To já teda vážně nemusím.
Spíš si tak ráda vymýšlím co budu dělat.
Může se to týkat blogu, kluků i mých aktivit.
Ve většině případů se ale moje plány zhatí a tak to jsou spíš jen takové fantazie, představy...
Třeba si řeknu: Dnes přidám nový článek. Ale pak se mi nechce.
A nebo když jdu spát, nemůžu usnout a tak přemýšlím nad klukem, ketrýho znám pár týdnů. A říkám si jak jsem blbá. A musím konečně něco udělat, protože se nemůžeme jen zdravit donekonečně.
Zítra bych s ním měla prohodit pár vět. Nebo si s ním třeba plácnout. Nebo se ho zeptat jestli nemá na půjčení kalkulačku. Nebo s ním probrat něco ohledně dramaťáku kam oba chodíme.
Jenže další den mi to přijde moc blbý. A stydím se.
A nebo si měsíc plánuju, že začnu běhat. Ale jsem na to moc líná a tak to vždycky odložím.
A tak je to se vším.
Zato když něco udělám spontánně!
Prostě jsem si založila novej deník a pomalovala si ho různýma obrázkama. A nemusela jsem si to dopředu plánovat i když bych to asi ráda dělala.
Jen tak jsme zašly s kámoškou do kavárny, daly si croissant za jejích posledních 15 korun a od velice milé servírky jsme k tomu dostaly vodu a nutelu. Prostě jen tak. A bylo to mnohem lepší než když si 2 týdny plánujeme, že půjdeme do čajovny.
A taky jsem jen tak ze dne na den (díky té samé kámošce) začala cvičit jógu. A děsně mě to baví.
(Achjo, tenhle článek asi bude znít jako úplnej blábol - protože není plánovanej! Ale možná je to dobře. Prostě sem jenom píšu to na co myslím!)
Takže, jo. Plánování je sice někdy super, ale dělat věci spontánně stojí vážně za to :)
 

Dlhé chvíle rozlúčok

12. října 2014 v 20:44 | Roz |  Příroda
Ahojte lidi.
Moc moc moc se omlouvám všem lidem, kteří sem někdy v blízké době zavítali (ať už pravidelně nebo náhodou).
V srpnu jsem si totiž založila blogspot, protože jsem chtěla aby mí známí a rodina mohli nějak vidět mou tvorbu a zároveň jsem je nechtěla posílat na tenhle "tajný" blog (protože bych si vážně nepřála aby si četli co sem píšu).
A tak jsem se na to tady tak trochu vykašlala. Vlastně to tu beru jako takovou malou zpovědničku.
Protože jsem zjistila, že na můj nový blog chodí až moc lidí které znám a hrozně mě to znervózňuje.
Jsem divná?
Tak to vážně netuším.
Každopádně každý z nich patří do určité skupinky lidí a každá ta skupinka mě vnímá naprosto odlišně. A to mě právě znervózňuje. Nedokážu se rozhodnout jak tam psát aby to nikoho natolik nepřekvapilo a neřekli si: Bože, ta Roz je úplně jiná než ji znám!
A tak tam prostě píšu to co by asi chtěli slyšet.
Hmm, je to takový důvěrný pocit psát zase sem. Chybělo mi to. Psát to co mě napadne :)
Pravděpodobně tam i sem budu přidávat ty samé fotky a jestli se někdy bude lišit ten text u nich, tak je to jedině dobře :)
Teď už ale k fotkám (je tam původní text a je starý víc než měsíc - 1.září 2014)
----------------------------------
Tyto fotky jsou sice foceny nějaký ten pátek zpět, ale kdybych šla fotit ven zrovna teď, pravděpodobně by to mělo stejný výsledek.
Pomalu už od půlky srpna se sem nezadržitelně plíží podzim.
Věčně je pod mrakem, zima, prší a už se začíná i brzo stmívat.
Ptáci začínají odlétat pryč a dokud se nezačnou barvit listy na stromech bude to tu všude takové ponuré.
Protože nastal čas loučení s létem.



El Quseir

8. srpna 2014 v 16:37 | Roz |  Město
Do tohoto městečka jsme se jako na jediný výlet vypravili pár dní před odjezdem.
Jeli jsme se zbytkem zájezdu a česky mluvícím egypťanem jako průvodcem.
Je mi malinko líto, že jsme se nemohli nějak dlouho procházet, ale vzhledem k tomu, že tamní lidi berou bílé turisty jako zdroj financí (pořád za vámi něco pokřikují, snaží se vás zavést do jejich obchodu...) a asi i kvůli obrovhskéku horku, nás radši vozili autobusem.
Mně ani nezajímala mešita, kostel nebo přístav. Co mě nejvíc zaujalo byli lidé.
Strašně moc lidí tam na mě mávalo, umívalo se a pokřikovalo arabská slova, kterým jsem nerozuměla. Dokonce jsem od jednoho kluka dostala pouštní růži/květinu. Nerozuměla jsem přesně co říká, ale udělalo mi to radost.
Je zvláštní, že klukům tam, jsem se pravděpodobně líbila, zatímco tady po mě neštěkne ani pes.
Tamní lidé vypadají vesele, i přesto, že jsou chudí a jejich město je špinavé tak, že lidé, kteří si myslí že v Česku je "bordel" by tam určitě nejeli.
Rádi se fotili a rozhodně mi nepřipadali nějak zlí a podlí jak se o nich tady vykládá.
Vlastně jsem se (teda ne tady, ale v našem hotelu) skamarádila s několika egypťany a umím jednu arabskoku větu.
[Ana ismi Róza] = Jmenuju se Róza.

Když jsme odjížděli (a dokonce i teď) cítila jsem obrovské nadšení.
Snad se k vám něco z El Quseir [El koser] dostane formou mých fotek :)

 


Kouzelná země - Egypt

7. srpna 2014 v 13:01 | Roz |  Příroda
Původně jsem tenhle článek napsala jako normální, ale když jsem uviděla téma týdne, nešlo jinak, než že ho sem musím dát :)

Nemůžu uvěřit, že už to je to týden co jsem tam byla.
Strašně mi vadí, že u nás je tak jak je (momentálně zamračeno, zima a možná bude pršet) a tam je permanentně krásně (i když někdy až moc).
Je jasné, že Afriku jsem si zamilovala na první pohled.
Dokonce jsem se i nedávno rozhodla, že tam v dospělosti můsím zase letět. Nemyslím do Egypta, ale třeba do Keni, Ugandy, Zimbabwe...
Protože jsem strašně divná, zbožňuju chudé státy. Chudé Africké státy.
Možná to bude třeba jen do té doby, dokud neuvidím tu pravou bídu, ale to nezjistím dokud tam nepoletím.
Egypt, i přes své slavné předky, pyramidy (které jsem neviděla) a Nil (ten jsem zahlédla z letadla) není nějaká bohatá země.
Jejich hlavní obživa pochází z turistů, protože nic jiného se tu vpodstatě dělat ani nedá.
Na to aby tu něco pěstovali je sice teplo, ale zato málo vody.
A i přesto, že mají povinnou školní docházku, obyvatelé mnohdy posílají své děti radši prodávat suvenýry turistům. A tak se nesmíme divit, že v Egyptě je 49% negramotných.

Kousek od našeho hotelu bylo úžasné Rudé moře.
Bylo moc dobře že jsme si s sebou vzali brýle do vody, protože tam bylo tolik druhů ryb a korálů...
Moc bych si přála abych měla aspoň jednu fotku, ale bohužel nemám obal na foťák do vody a tak vás o tenhle krásný zážitek musím ochudit.
Na druhé straně hotelu byla zase poušť a hory.
V téhle oblasti ani nic jiného než písek, hory a slaná voda není. Kromě nich tu ale můžete najít plno hotelových komplexů a minimálně 50km vzdálené město.
Každopádně mně se tam opravdu moc líbilo a něčím mě to okouzlilo.
Moc jsem si to užila a doufám, že vám fotky napoví aspoň něco o vzhledu krajiny :)
(Pokud se chcete podívat na další fotky z Egypta, už jsem o něm napsala jeden článek a další mám v plánu :) )

Vyplavené korály měly většinou jen bílou barvu, ale v moři byly oranžové, modré, červené...

Learn to fly

5. srpna 2014 v 19:18 | Roz |  Příroda
Když jsem poprvé zjistila, že letíme do Egyta napadaly mě takový ty myšlenky jako většinu lidí: pyramidy, horko, špatná voda...
Jenže u mě se k tomu přidal ještě strach z poškození, či pádu letadla (do téhle doby jsem nikdy neletěla a když pár dní před naším odletem na ukrajině sestřelili letadlo, moc odvahy mi to nepřidalo), z toho, že se nedorozumím (protože moje angličtina je na dost nízké úrovni) a bylo mi líto, že s náma nemůže můj nejmladší brácha (mamka zjistila, že má propadlý pas 4 dny před odletem a na rychlopas by ho nevzali).
Jako hlavní pocit u mě převažovalo něco ve stylu: Ó můj bože!! My poletíme do Afriky!!
Každopádně i přes to, že po dosednutí na zem mi bylo vždycky špatně od žaludku, se mi to moc líbilo.
Nejlepší rozhodně byly ty pohledy na mraky atd.
A Africká krajina (většinou pouště) toho mají z té výšky mnoho do sebe!

http://www.youtube.com/watch?v=1VQ_3sBZEm0 (na tenhle klip jsem myslela během letu :D )


Další články


Kam dál